UTAH JAZZ

 Dříve než měl přezdívku a dokonce ještě dříve, než měl trenéra, měl nováčkovský tým New Orleansu hvězdu. Když Pete Maravich dorazil v roce 1974 jako zakládající člen 18. družstva NBA, vytvořil okamžitě předpoklad ne-li dlouhodobého, pak alespoň okamžitého úspěchu.

Chtěl-li tým získat z Atlanty Maraviche, musel oželet dva hráče a čtyři drafty - po dvou v prvním a druhém pořadí. Maravich skutečně přinesl do New Orleansu zábavný, mírně nabubřelý styl, ale bez draftovaných hráčů ho vedení nikdy nemohlo vybavit účinnými pomocníky. Pete získal jeden střelecký titul NBA v pěti sezonách, které strávil v New Orleansu, ale družstvo nikdy nevyhrálo více než 39 zápasů a bylo předurčeno k zániku.

S Maravichem v sestavě se vedení dohodlo na názvu Jazz, který by odrážel temperamentní charakter města a jeho známou francouzskou čtvrť. Bylo však ironií osudu, že když v roce 1979 družstvo koupili noví majitelé, přesunuli ho do Salt Lake City, a tak město politicky, nábožensky a společensky konzervativní získalo družstvo se jménem, které se s těmito zásadami naprosto rozcházelo.

     Ale život v Utahu Jazzu, družstvu, které vystřídalo tři trenéry v úvodní sezoně a čtyři v pěti letech, vyhovoval. Noví majitelé začali brzy měnit sestavu, koupili výborně střílející křídlo Adriana Dantleyho a nespokojenému Maravichovi povolili vlastní smlouvu.

     Od roku 1980 do roku 1985 si tým Jazzu vytvářel sestavu řadou vynikajících draftů. Rozehrávač Darrell Griffith přišel v roce 1980, křídlo Dominique Wilkins v roce 1982, 210 cm vysoký Thurl Bailey v roce 1983, střílející rozehrávač John Stockton v roce 1984 a 205 cm vysoký Karl Malone, též známý jako "pošťák", v roce 1985. Pouze chybné rozhodnutí zabránilo Jazzu stát se dominantním týmem: Wilkins byl vyměněn s Atlantou za Johna Drewa a Freemana Williamse, dvojici stárnoucích rozehrávačů.

     Po čtyřech neproduktivních sezonách v Utahu tým Jazzu náhle dospěli do play-off. Proměna se udála v sezoně 1983-84 pod vedením Franka Laydena, který družstvo dovedl po devíti prohrách k prvnímu titulu ve Středozápadní divizi a umístění v play-off.

Celek Jazzu již znovu neprohrál ani pod Laydenem, ani pod Jerrym Sloanem, jeho nástupcem. Dantley a Griffith zajistili na několik let palebnou sílu. Pak se Malone a Stockton vyvinuli do jedné z nejlepších kombinací hráčů působících pod košem i v poli, které kdy spatřily světlo světa.

S podpůrným obsazením, které zahrnovalo Baileyho, 223 cm vysokého blokovače Marka Eatona a rozehrávače Jeffa Hornaceka, hráči Jazzu pod vedením Sloana vzkvétali a v sedmi z osmi prvních sezon získali 50 vítězných zápasů. V letech 1992,1994 a 1996 se probojovali do finále Západní konference, ale na další krok neměli dostatek sil.

S Malonem, Stocktonem a Hornacekem v sestavě tento "další krok" přišel v posledních dvou letech, kdy Utah po jasných výhrách divize i konference nastoupil k finále NBA a v roce 1998 už dokázal Chicago silně potrápit. Všeobecně se tomuto celku ze Středozápadní divize připisuje obrovská budoucnost.